klesla hvezda s nebes vyse mrtva hvezda siny svit pada v neskoncene rise pada vecne v vecny byt jeji plac zni z hrobu vseho strasny jekot hruzny kvil kdy dopadne konce sveho nikdy nikde zadny cil kol bile veze vetry hraji pri niz si vlnky sepotaji na bile zde stribrnou zar rozlila bleda luny tvar vsak hluboko u vezi je temno pouhe neb jasna mesice svetla moc uzounkym oknem u sklepeni dlouhe proletsi se zmeni v poloserou noc sloup sloupu kolem rameno si podava temnotou nocni z venku vetru vani preleta zvrazdenych veznu co lkani vlasami vezne pohrava ten na kamenny slozen stul hlavu o ruce opira polou sede a klece pul v hloub myslenek se zabira po mesice tvari jak mracna jdou zahalil vezen v ne dusi svou myslenka myslenkou umira hluboka noc ty rouskou svou ted prikryvas dedinu mou a ona truchli pro me ze truchli pro me pouhy sen ta davno nevi o mne sotvaze zitra jasny den nad jeji lesy vstane ja hanebne jsem odpraven a ona jak v muj prvni den vesele jasne vzplane umlknul po sklepeni jen jenz nad sloupy se zdviha dal dal se hlas rozliha az jakby hruzou primrazen na konci sine dlouhe usne v temnote pouhe hluboke ticho te temnosti zpet vabi casy pominule a vezen ve svych snach dny mladosti zas zije davno uplynule to vzpomneni mladistvych let mladistve sny vabilo zpet a vezne oko slzy lilo srdce se v citech potopilo marna to touha v zasly svet kde za jezerem hora horu v zapadni stiha kraje tam zda se mu si v temnem boru posledne dnes co ditko hraje od sveho otce v svet vyhnan v loupeznickem tam roste sboru pozdeji vudcem spolku zvan dovede ciny neslychane vsude jest jmeno jeho znane kazdemut strasny lesu pan az poslez laska k ruzi svadle nejvejs rozniti pomstu jeho a poznav svudce divky padle zavrazdi otce neznaneho protoz jest u vezeni dan a kolem ma byt odpraven jiz zitra strasny lesu pan jak prvni z hor vyvstane den ted na kamenny slozen stul hlavu o ruce opira polou sede a klece pul v hloub myslenek se zabira po mesice tvari jak mracna jdou zahalil vezen v ne dusi svou myslenka myslenkou umira sok otec muj vrah jeho syn on svudce divky moji neznamy mne strasny muj cin pronesl pomstu dvoji proc rukou jeho vyvrzen stal jsem se hruzou lesu ci vinu pristi pomsti den ci vinou kletbu nesu ne vinou svou v zivota sen byl jsem ja snad jen vyvaben bych ztrestal jeho vinu a jestlize jsem vuli svou nejednal tak proc smrti zlou casne i vecne hynu casne i vecne vecne cas hruzou umira vezne hlas obrazeny od temnych sten hluboke noci nemy stin daleke kobky zajme klin a pamet vezne novy sen ach ona ona anjel muj proc klesla driv nez jsem ji znal proc otec muj proc svudce tvuj ma kletba lec hluboky zal umori slova kvapne vstal noci rinci retezu hrmot a z mala okna vezne zrak zaleta ven za hluky vod ouplny mesic prikryl mrak nez nade temny horni stin vychazi hvezdy v noci klin i po jezeru hvezdny svit co ztracene svetlo se miha zrak vezne tyto jiskry stiha a v srdce bolny vodi cit jak krasnat noc jak krasny svet jak svetlo stin se strida ach zitra jiz muj mrtvy hled nic vice neuhlida a jako venku sedy mrak dal dal se rozestira tak sklesl vezen sklesl zrak retezu rinci hrmot a pak u tichu vse umira jiz od hor k horam mraku stin ohromna ptaka perut dlouha daleke noci prikryl klin a sirou dalkou tma je pouha slys za horami sladky hlas pronikl noci temnou lesni to trouba v nocni cas uvadi hudbu jemnou vse uspal tento sladky zvuk i nocni dalka drima vezen zapomnel vlastnich muk tak hudba ucho jima jak mily zivot sladky hlas v krajinu nocni vdechne nez zitrejsi ach mine cas tu ucho me ach nikdy zas tech zvuku nedoslechne zpet sklesne vezen retez hluk kobkou se rozestira hluboke ticho v hloubi muk se opet srdce svira a dalne trouby sladky zvuk co jemny plac umira budouci cas zitrejsi den co pres nej dal pouhy to sen ci spani je bez sneni snad spani je i zivot ten jenz ziji ted a pristi den jen v jiny sen je zmeni ci po cem tady touzil jsem a co nemela sira zem zitrejsi den mi zjevi kdo vi ach zadny nevi a opet mlci ticha noc kol kolem vse prikryva zhasla mesice svetla moc i hvezdny svit a kol a kol je pouhe temno siry dol co hrob daleky ziva umlkl vitr vody hluk usnul i liby trouby zvuk a u vezeni sini dlouhe je mrtve ticho temno pouhe hluboka noc temna je noc temnejsi mne nastava pryc myslenko a citu moc myslenku prekonava hluboke ticho z mokrych sten kapka za kapkou splyne a jejich padu duty hlas dalekou kobkou rozlozen jako by nocni meril cas zni hyne zni a hyne zni hyne zni a hyne zas jak dlouha noc jak dlouha noc vsak delsi mne nastava pryc myslenko a hruzy moc myslenku prekonava hluboke ticho kapky hlas svym padem opet meri cas temnejsi noc zde v nocni klin ba luny zar ba hvezdny kmit se vloudi tam jen pusty stin tam zadny zadny zadny svit pouha jen tma prebyva tam vsecko jedno zadny dil vse bez konce tam neni chvil nemine noc nevstane den tam casu neubyva tam zadny zadny zadny cil bez konce dal bez konce jen se na mne vecnost diva tam prazdno pouhe nade mnou a kolem mne i pode mnou pouhe tam prazdno ziva bez konce ticho zadny hlas bez konce misto noc i cas to smrtelny je mysle sen tot co se nic nazyva a nez se pristi skonci den v to puste nic jsem uveden vezen i hlas omdliva a lehounce si vlnky hraji jezerni dalkou pode vezi s nimi si vlnky sepotaji vezne uspavati se zdaji jenz v hlubokych mrakotach lezi strazneho vzbudil strasny hrmot jejz retezu cini padani se svetlem vstoupil lehky chod nevzbudil vezne z strasnych zdani od sloupu k sloupu lampy svit dlouhou zaleta sini vzdy bledsi bledsi jeji kmit az vzadu zmizi jeji moc a pustopusta temna noc ostatni dil zastini lec nepohnuty vezne zrak jak by jej jeste halil mrak zda se ze nic nezira ac strazce lampy ruda zar ubledlou mu polila tvar a tma jiz prchla cira on za kamenny slozen stul hlavu o ruce opira polou sede a klece pul znovu v mdlobach umira a jevi hlasu sepot mdly ze trapnyt jeho sen i zly duch muj duch muj a duse ma tak slova mu jednotliva ze sevrenych ust plynou nez vsak dostihne ucho hlas tu slova strasna nicim zas jakz byla vysla hynou pristoupi strazce a lampy zar pred samou vezne vstoupi tvar oblicej vezne strasny zjev oko spociva nehnute jak v neskoncenost napnute po tvari slzy pot a krev v ustech spi sepot tichy zpev tu k ustum vezne ucho sve priklonil strazce bazlive a jak by lehky vetrik val vezen svou povest sepce dal a strazny vzdy se niz a niz ku vezni kloni bliz a bliz az ucho s usty vezne spoji ten sepce tise tis a tis az zmlkne jak by pevne spal lec strazny nepohnute stoji po tvari se mu slzy roji ve srdci jeho strasny zal dlouho tak stoji primrazen az sebrav silu kvapne vstal a rychlym krokem specha ven on sice dokud jeste zil co slysel nikdy nezjevil nez navzdy blede jeho lice neusmaly se nikdy vice za straznym opet temny stin zahalil dlouhe sine klin hlubokou noci kapky hlas svym padem opet meril cas a vezen na kamenny stul slozeny kleci sedi pul oblicej jeho strasny zjev oko spociva nehnute jak v neskoncenost napnute po tvari slzy pot a krev a ustavicne kapky hlas svym padem dale meri cas a kapky vod i vetru zpev veznovi blizky hlasa skon jenz myslenkami omdliva z dalky se sova ozyva a nad nim pulnoc bije zvon